Graphic novel

Vypravěčství Alana Copea, amerického veterána z druhé světové války, fascinovalo francouzského komiksového tvůrce Emmanuela Guiberta natolik, že začal vzpomínky svého přítele na mládí v armádě zachycovat do podoby komiksu. Válka v jeho podání je řetězcem z malých, nikoli velkých dějin - paměť vydává jednotlivé scény a portréty lidí, vzpomínky na každodenní život.

Druhý díl biografického románu, sugestivně vykresleného podle vzpomínek amerického veterána Alana Copea, má pro české čtenáře zvláště přitažlivý moment. Po vylodění v Normandii v únoru 1945 postupuje Alanova jednotka přes válkou vyčerpanou Evropu až do Plzně a z ní co nejrychleji do květnové Prahy zježené barikádami a přízračně světélkující ohni. Potom co generál Patton bez Eisenhowerova vědomí žene předvoj své armády dnem i nocí bez odpočinku vpřed, aby osvobodil nejen Plzeň, ale i hlavní město, přichází pro americké vojáky zcela nepochopitelný rozkaz: ještě téže noci vyklidit Prahu před příjezdem Rudé armády.

Kreslená románová trilogie ALOIS NEBEL (Bílý Potok, Hlavní nádraží, Zlaté Hory) rozšířená o alternativní konec) -- v jednom svazku.

V sugestivních černobílých obrazech vypráví hlavní hrdina příběhy, které i po několika generacích ovlivňují zapomenuté události. Vypráví příběhy zdánlivě obyčejných lidí na okraji společnosti. Po kolejích se dostanete všude, do Lisabonu i do Osvětimi, do vlastní minulosti i do pochybností, které vám zanechali rodiče, příbuzní a přátelé. Příběhy ze století, o němž si myslíme, že už je dávno za námi.

Tři zdánlivě nesourodé dějové linie, které se na stránkách knihy proplétají, čímž vzniká neobyčejně poutavý komiks plný zvratů a napětí. Američan čínského původu je dalším z oněch strhujících příběhů.

V letech 1992–1995 se v Bosně, ne víc než 1200 kilometrů od nás, odehrávala velmi surová a špinavá válka, která si vyžádala na dvě stě tisíc životů. Zatímco my jsme ji sledovali z pohodlí domovů v třicetivteřinových klipech, Joe Sacco v Bosně strávil čtyři měsíce – z toho měsíc v Goražde, jedné z „bezpečných“ zón vyhlášených OSN, když tam ještě netekla voda, nešel proud a z města by neproklouzla ani myš (pokud zrovna nepatřila k mezinárodnímu tisku či personálu OSN). Své zážitky Sacco posléze zpracoval formou komiksové reportáže, v níž vylíčil každodenní život v Srby obleženém městě, které málem potkal osud Srebrenice.

Inspirací pro tento komiksový projekt byla cesta napříč státy bývalé Jugoslávie, kterou Max Andersson a Lars Sjunnesson podnikli v roce 1999. Původně zamýšlený cestovní deník začal nakonec žít vlastním životem, do něhož se promítlo mnohé z balkánského kolektivního podvědomí, a ve výsledku se stal expedicí do nitra vlastní identity.

Oceňovaný komiks jednoho z nejtalentovanějších španělských tvůrců mladé generace vychází poprvé česky po mnoha cizojazyčných vydáních, a dává tak nahlédnout do bohatého kresleného světa autora Davida Rubína, nositele mnoha cen, stejně jako do světa mladého španělského komiksu, který je u nás zcela neznámý.

Měli jste pocit, že vaše puberta (akné, trapné první sexuální zážitky, úděsné mejdany, odporná chuť laciného alkoholu) byla něco příšerného? Charles Burns vám ve svém zásadním grafickém románu vysvětlí, že to byl ještě čajíček. Jsme na okraji Seattlu v polovině 70. let 20. století. V době, kdy středoškoláci jsou už rovnýma nohama v sexuální revoluci a kouří marjánku; být hipíkem už sice vyšlo z módy, ale David Bowie je se svými kostýmy přeci jen ještě „trochu moc divnej“. Do života protagonistů drtivě dopadá nová pohlavně přenosná nemoc, která postihuje jen teenagery a která jim způsobuje různé bizarní mutace: druhá ústa na hrudi, maličké růžky, svlékající se hadí kůže… A bude hůř. Lidé se začínají měnit i uvnitř. A začínají i umírat…

De Crécyho album je pozoruhodné – po výtvarné stránce volnou, rozmáchlou, jakoby nervní kresbou a mistrnou prací s kompozicí a komiksovým jazykem, po stránce scénáře příběhem z blíže neurčené, nejspíše postapokalyptické budoucnosti, další doby ledové, kde po pýchách naší dnešní civilizace mnoho nezbylo. Osobití hrdinové na své pouti „prázdným“ světem ledu a sněhu (během níž vypjatě řeší vlastní vztahy a problémy) dospějí až k jedné z perel naší civilizace – Louvru.

Jméno hlavní hrdinky tohoto grafického románu, Gemma Boveryová, připomíná ne náhodou jméno hlavní hrdinky klasického románu Gustava Flauberta, který se stejně jako tento odehrává ve Francii. Paní Bovaryová, kterou Flaubert napsal v roce 1856, je výjimečnou a nadčasovou sondou do psychologie postav, a to zejména hlavní hrdinky Emmy Bovaryové, v níž by se jistě našla nejedna dnešní žena, tedy odmyslíme-li si tragický konec tohoto slavného příběhu.